Výstup na Sedlo u Jelče
Často pátrám a hledám v mapách a narazil sem na velmi zajímavý cíl pro možný výlet, výstup.
Jde o vrchol ve východní části Českého středohoří, jenž vypínajíc se do výše 726 metrů nad úrovní mořské hladiny představuje nejvyšší vrchol tzv. Verněřického středohoří a také části středohoří jako celku, tedy na pravém břehu řeky Labe.
Svým umístěním u Jelče, bývalých lázní se tento vrchol dříve nazýval též Jelečský vrch. Temeno vrcholu je plochá plošina s malým výškovým rozdílem, kdy samotný vrchol je označen značkou Klubu Českých turistů (viz. foto). Tato plošina a vyšší svahové partie jsou od roku 1968 vyhlášeny přírodní rezervací neboť se zde vyskytují zvláště chráněné rostliny a roztodivné geomorfologické úkazy.
Toliko běžné, oficiální informace. Dnes Vám chci představit relativně náročnou cestu výstupu, vhodný především pro zdatnější jedince či zkušenější rodiny s dětmi, dětmi odrostlejšími, jenž jsou schopny samostatného náročného pohybu. To vše pouze pěšky, pokud tedy nejste vyznavači dosti drsného cyklocrossu. Je nutné přihlédnout k tomu, že vrchol je přírodní rezervací, tedy kolo byste měli nechat na ramenou a nesnažit se na něm sjíždět z vrcholu, což navíc představuje prakticky nemožnou variatu. Každopádně každému se hodí kvalitní, nejlépe kotníková, treková obuv. Je nutné, zvláště při sestupu dávat velký pozor, kam šlapete, jaký sklon má terén a volit co nejlěpší cestu, zvláště v první části sestupu. Extra pozor je třeba si dát na možné ukloznutí a poranění kotníků. Ale to předbíhám. Tak dál …
Nerad chodím vyloženě po značených turistických značkách (pokud to není nutné), tedy vybral sem si trasu s počátkem pár set metrů před osadou Lhotsko. Je však pravdou, že ze směru od Lovečkovic, Levína či Trnobran lze následovat červenou či zelenou značku, kdy zelená je náročnější, červená mírnější.
Další plán předpokládal napojení se na zelenou značku po výstupu prvních desítek výškových metrů, tedy po vlastně mírnější části trasy.
Následovala prudší část a následně téměř po rovině sem dorazil (nutno dodat, že s naší psicí Tessy :-)) na rozcestí Pod Luhem. Pohled na masiv vrcholu Sedla dosti výmluvně stanovil, jak bude další cesta vypadat, jaký sklon bude mít. Jediné co sem přesně nevěděl bylo, jaký bude podklad, zda skála (tedy místy téměř lezecký výstup) či směs zeminy a erozí rozrušené skály. Pravdou bylo, že v počátku šlo o zeminu, následně o směs zeminy a suti, kdy s přibližováním se k vrcholu se měnil poměř kamenné složky v její prospěch, až nahoře místy byla jen skála (lze to obejít, není nutné vyloženě lezení).
Se stoupající nadmořskou výškou se místy otvírají, sice omezené, ale neskutečně krásné výhledy do okolí. Na vrcholu lze najít řadu skalních teras (pozor na úrazy!) odkud se otvírají nádherné výhledy směrem na zbytek Českého štředohoří, směrem do vnitrozemí Čech či směrem Máchův kraj – však podívejte na fotky, bohužel počasí sem neměl ideální pro fotky. Ale zážitek to byl skvělý, velmi poutavý. I Vám tedy výstup vřele doporučuji, pokud, jako já, máte rádi netradiční výstupy a nekonečné výhledy.
Na závěr ještě jedna perlička. V závěrečné fázi výstupu, posledních 200 výškových metrů, sme vystoupali rychlostí 10 výškových metrů za minutu. Což přístě se budu snazit překonat, ale bude to chtít předtím dosti „poladit“ fyzičku neboť i teď sem místy měl pocit, že by se hodil kyslíkový přístroj 🙂
