Již od útlého věku mě velmi zajímala větrná energetika a vůbec využití energie větru.

To bylo beze sporu podníceno výstavbou větrné elektrárny na Novém Hrádku, nedaleko místa, které kde sem jako dítě často pobýval a i teď, o řadu let později, ho často navštěvuji.

Psal se rok 1995, kdy společnost ALVYEN-Voděrady-Nová Ves vystavěla na náhorní planině vrchu Šibeník farmu „větrníků“ typu EKOV 400. Postaveny byly čtyři stroje místo původních šesti neboť jednak (asi) došli finance a druhak byl tlak na to, aby farma již běžela, byť ve zkušebním provozu.

Proč byl tlak na spuštění zkušebního provozu ? Těžko zjistit 100% důvěryhodné informace, po více jak patnácti letech, ale ze zdrojů k nalezení na Internetu lze ledacos odvodit a při zachování chladné hlavy snad i k pravdě se velmi přiblížit.
Tedy velmi pravděpodobně tlak působila jak finanční situace, tak především nutnost celé dílo odzkoušet, namontovány totiž byly prototypové stroje EKOV, stejné jako v lokalitě Boršice u Buchlovic (kde již tato VTE není), provozně nevyzkoušené. Ano – byly / jsou to prototypy. Již za montáže se tedy ladila celá řada problémů a parametrů jak mechanické, tak elektrické povahy.

Co se týče mechanických problémů VTE již při prvotním spouštění, nelze nejmenovat veliké problémy s rotory, kdy se samovolně měnil úhel náběhu listů rotoru v důsledku poddimenzování jejich konstrukce. Následkem tohot problému došlo k mechanickému poškození listů rotoru při jejich kolizi s tubusem elektrárny.
Z elektrických problémů docházelo především k „přetáčení“ elektrárny vysoko nad nominální výkon, čímž celý stroj trpěl, vždyť při nominálním výkonu 400kW byl při nárazech větru okamžitý výkon až kolem 800kW, tedy o 100% vyšší. K řešení tohoto vážného problému společnost EKOV na stroje namontovala rotorové příruby, které umožnili mechanicky měnit úhel náběhu listů rotoru a tedy snížení nominálního výkonu při nárazech větru.

Stavební úrad v Náchodě povolil zkušební provoz VTE do 30.09.1997, ten však nebyl naplno využit pro vysokou hlučnost farmy, kdy stroje museli být odstaveny v nočních hodinách. Po tomto termínu stavba nebyla zkolaudována a nemohla tedy být vůbec trvale provozována. Roku 1999, kdy se farma stala majetkem VČE, a.s., byly zahájeny práce na odstranění nedostatků strojů a to z většiny pracovníky VČE.

Elektrárny EKOV400 byly tedy opraveny a odhlučněny pomocí následujících zásahů:

• vnitřní protor gondol byl vylepen tlumícími rohožemi z minerálních vláken
• převodové skříně otoče gondoly byly vyměněny a seřízeny
• mechanické provozní brzdy byly seřízeny včetně jejich vůlí, výměny obložení a přítlačných pružin
• tlumící antivibrační prstence věží byly dosypány pískem
• byl nastaven úhel náběhu listů rototu za účelem snížení kroutícího momentu na hřídely rotoru
• byl upraven povrch listů rotorů a upraveny brzdící lopatky rotorů
• byla vymezena vůle nábojů rotoru na hřídely

Díky těmto úpravnám byly odstraněny prakticky mechanické závady. Bohužel méně spolehlivé nadále zůstalo natáčení lopatek listů rotoru.

Po elektrické stránce strojů je vše v pořádku. Problémem však nadále zůstává působení statické elektřiny a to zejména při bouřkách, kdy dochází k nevratnému poškození (proražení) čidel strojů a to pravděpodobně kvůli nedostatečnému elektrickému propojení stroje jako celku a následného svedení náboje do země.

Ještě bych rád něco řekl k investičním nákladům na VTE.

V roce 1993 byla jedna VTE EKOV400 nabízena za smluvní cenu cca. 7,2 mil. Kč. To při počtu strojů nákladech na výstavbu, dopravu a přípojení k sítí v součtu představuje náklady více než 33 mil. Kč. Plus náklady na opravy …

Tento článek ještě určitě doplním, ale pro začátek toto stačí – bude z tohoto článek na pokračování – díky za pochopení 🙂

12►

Příspěvek přidán 05.01.2012 - 22:03 a je zařazen pod Větrná energie. Můžete sledovat komentáře tohoto příspevku pomocí RSS 2.0. Pingbacky i komentáře jsou uzavřeny.